rešerše webu







›› Úplný začátek článku

›› Další část článku

Uvnitř Páté čtvrti

Režisér Josef Císařovský se ve svém dokumentu Pátá čtvrť: zmizelé město pražské trochu překvapivě nezaměřuje primárně na tuto starou a pro Josefov klíčovou historii. Zcela pominout ji samozřejmě nelze a Císařovský se o to ani nepokoušel. Náznaky mystické atmosféry zmizelé židovské subkultury, legendy o Golemovi a obrázky pitoreskních uliček – tím vším film začíná a v celém průběhu se k nim skrze krátké flashbacky opakovaně vrací.

Divák má možnost si opakovaně vychutnávat krátké animované rekonstrukce oživlého města dle zmíněných akvarelů Václava Jansy a obrazů Jana Minaříka. Návraty do 19. století podkresluje skvělá hudba režisérovy dcery… Život bývalého ghetta však Císařovský svým dokumentem pouze rámuje.

Původní židovské ghetto přestalo formálně pozvolna existovat po zrušení segregace a postupném odstěhování majetnějších Židů do nových pražských čtvrtí. V době těsně předcházející asanaci žila už v Josefově jen směs nejrůznější chudiny.

Další mobilita obyvatelstva byla stanovena asanací. Do nových činžovních domů, které vyrostly z asanační zkázy, přišli noví a majetnější nájemníci. Josefov jako Pátá čtvrť nicméně formálně existoval až do roku 1960. Pražská Pátá čtvrť formálně zmizela přerozdělením správních obvodů Hlavního města Prahy. Pátým pražským obvodem je od té doby Smíchov na levém břehu Vltavy.

A právě poslední roky existence původní Páté čtvrti na pravém břehu Vltavy jsou stěžejním objektem zájmu celého filmu. David Jan Novotný prochází jednotlivá místa, vzpomíná na klukovské hry, případně před kameru přivádí některé své zde sídlící vrstevníky.





Františkáni, Petráci, Masňáci, Křižovníci a Sanytrováci

Jak přehledně a čtivě uvádí například Miloš Dvorský ve známém bedekru Mýtus zvaný Stínadla, po zkáze původního klukovského světa Františkánů a Petráků, přestaly tyto dva velké tábory existovat. Pokud je snad v padesátých letech něco nahradilo, mentálně nejblíže to byly partičky kluků definované příslušností k základní škole.

Generace kluků, která zažila splynulí pražského Josefova s pražským Starým Městem roku 1960, už totiž nehájila prapor své ulice, natož čtvrti. – Na to už byla doba až příliš atomizovaná. Klukovské party vznikaly na základě příslušnosti k určité škole: Masňáci (kluci ze školy v Masné), Křižovníci (ze školy v Křižovnické) či Sanytrováci (kluci ze školy na rohu ulic Sanytrové a Dušní, respektive u Jánského náměstí, dnešního náměstí Curieových)…

Trochu opomenut (alespoň se to může zdát) v dokumentu zůstal fakt, že škola zvaná Sanytrovka ve skutečnosti nebyla součástí Josefova, nýbrž vždy stála na území Františku náležejícímu k Praze 1. – No, genius loci obou těchto sousedících čtvrtí k sobě neměl daleko, jak ostatně zevrubně popisuje také Miloš Dvorský. Vždyť i v recenzovaném dokumentu říká nad vzpomínkou z ulic Na Františku zasněný Vladimír Just: „Vždyť to jsou Stínadla…“.

›› Úplný začátek článku

›› Další část článku