rešerše webu







›› Úplný začátek článku

›› Předešlá část článku

Dvojka po Foglarovi - Postupný návrat k řádovému skautingu

Vývojový návrat k řádovému skautingu nezačal bezprostředně po Foglarově odchodu z pozice vedoucího, ale až po roce 1989 s obnovou tuzemského skautingu. Obsahový a ideový návrat do lůna Junáka budiž ilustrován na již zmíněné krabičce poslední záchrany (KPZ). Tato jakási Foglarova obdoba Survival Kitu (jak připomíná Miloš Dvorský v druhém vydání své knihy) by měla ve svém původním znění obsahovat například žiletku, zápalky, drobné mince, jehlu, nit a podobné pomůcky pro nouzové situace. Každý člen oddílu ji měl nosit v kapse při případ nenadálé situace.

Na setkání 36. kolegia Akademie Jaroslava Foglara však ne zrovna pozitivním tónem z řad pamětníků zaznělo, že současní členové Hochů od Bobří řeky, respektive Dvojky, už KPZ nepoužívají. Proč? Vitinger vysvětli, že k udržování tradic je třeba tradiční atributy používat. Cokoli tedy v běžné použitelnosti zaostává za běžnými trendy, začíná být udržováno uměle a tím i namáhavě vytvářeným programem. Jeho přípravou jsou samozřejmě nadměrně zatěžováni vedoucí. Navíc, KPZ a podobné starší atributy foglarovského světa nejsou prostě pro současné děti dostatečně „cool“.

Více toho už ale Vitinger říci moc nemohl. Následně začal být totiž náležitě grilován některými přítomnými oldtimery Dvojky. Opakovaně v podstatě zaznívaly dvě výtky, které se navzájem prolínaly. Pamětníci staré Foglarovy Dvojky, dnes již starší pánové, kritizovali malý důraz na tradici oddílu. Druhá výtka směřovala k údajně malé členské základně.





Současná Dvojka údajně nedbá na své tradice?

Podle dvojkařských oldtimerů je Dvojka historicky i kulturně skautsky jedinečný oddíl a jeho současným členům by to mělo být důrazněji vštěpováno. Takové výtky z úst pamětníků lze samozřejmě pochopit. Období Foglarova působení mají svázáno s nádhernými vzpomínkami na vlastní dětství. Přesto nelze souhlasit s tvrzením, že za Foglara panovaly „zlaté časy“ a oddíl byl stoprocentně foglarovský.

Stoprocentní foglarismus existuje pouze na stránkách Jestřábových knih. Všeobecná slušnost a mravní vytříbenost vyprchávaly z jednotlivých generací chlapců postupně během celého 20. století. Ve dvacátých letech byla Dvojka oddílem ryze skautským. V následujících dvou dekádách prožívala spolu s Jestřábem jeho největší autorské úspěchy a součástí klubového života se staly i neskautské rychlé šípy. Pozdější generace se vlivem různých okolností postupně stále více a více vzdalovaly jak ideálům původního skautingu, tak samozřejmě též ideálům z Foglarových knížek.

„Neseděli mi někteří lidé v oddíle. To v tom smyslu, že jsem si myslel, že přijdu mezi Hochy od Bobří řeky – jak jinak, že jo, když to byl Foglarův oddíl – a najednou jsem zjistil, že to je tak trošku z části [jinak]… Jako, byly tam taky samozřejmě foglarovci a lidi, kteří se o to zajímali, ale byli tam taky lidi, kteří, v životě jedinou foglarovku nepřečetli a člověk s nimi nenacházel jako spojitou řeč.“ Tak kupříkladu vzpomíná na šedesátá léta uvnitř Foglarova oddílu Jaroslav Čvančara (Jáček). – (TV dokument Hlavolam jménem Jaroslav Foglar. Režie Petr Kotek. Česká televize, studio Ostrava 2004)

Po Foglarově odchodu a znovuobnovení řádového skautingu po roce 1989 vstoupily do života pražské Dvojky samozřejmě i další vlivy. „Já už mezi ně tolik nepřijdu, tak moje veličina už v oddíle začíná upadat,“ vzpomínal na aktuální stav „svého“ oddílu téměř devadesátiletý Foglar v Kotkově dokumentu z cyklu GENUS z roku 1995.

›› Úplný začátek článku

›› Další část článku