rešerše webu







›› Začátek článku

Hobit versus Pán prstenů – Svízel stylu dvou děl a dvou překladatelů

Kdo četl Hobita i Pána Prstenů, dobře zná jejich odlišný charakter. Každé z těchto děl bylo psáno za jiným účelem, v jiné době a pro jiné čtenáře. Hobit byl původně určen Tolkienovým dětem (vydán byl až na naléhání jednoho z Tolkienových fanoušků). Je to líbezný pohádkový příběh s výrazně humorným laděním. Pán prstenů je naproti tomu temnou válečnou knihou. Odráží se v ní i doba vzniku celé ságy (1937–1949), byť autor o žádnou alegorii na současný svět neusiloval. Jak Hobit, tak Pán prstenů mají zcela odlišný sloh i atmosféru. – Přední americký kritik Edmund Wilson prý kdysi trefně napsal, že Hobit a Pán prstenů je ‚dětská knížka, která se vymkla z rukou‘

Stanislava Pošustová se musela poprat s tím, že na jednu stranu musí nějak navázat na práci Františka Vrby, na druhou stranu dětsky expresivní názvy typu drak Šmak budou v Pánu prstenů vyznívat nepatřičně.

„Proto jsem musela volit vlastní styl a z Hobita jsem přebírala jen vlastní jména, a ne vždy ráda, zejména zlobr a vrrk byli výborní pro humorný příběh, ale v Pánu prstenů mi příliš neseděli. Když to šlo, vyhýbala jsem se jejich užití.“

Zajímavý je názor Stanislavy Pošustové-Menšíkové na doslovnost překladu. Ona sama se považuje za „doslovistu“, tj. snaží se co nejvěrněji držet originálu. Už v minulosti ovšem přiznávala, že právě se svou touhou po doslovnosti se u Tolkiena někdy těžko chytala. Britský autor totiž, coby profesor staroanglického jazyka, vytvořil v rámci svého díla celou řadu unikátních forem vyjádření, včetně různých umělých nářečí, což jsou záležitosti pro překlad problematické. Sama Stanislava Pošustová ostatně přiznává: „Já jsem vždycky bojovala [se svou] přílišnou doslovností.“






Tím spíš je třeba nad jejím výsledným dílem smeknout pomyslný klobouk. Vždyť, když se třicetiletá překladatelka pustila do Pána prstenů, toužila překládat, ale žádné velké zkušenosti neměla. Jak už před lety řekla v jiném rozhovoru, stálá profesionální práce v redakci nebo nad překlady jí chyběla:

„Také jsem lektorovala knížky pro Odeon, ale moc možností jsem neměla. U nás byla jedna generace překladatelů, kteří to měli mezi sebou rozdělené; moc toho taky nevycházelo a já nejsem bojovník, který by se všude tlačil.“

Její situace se změnila vlastně až s rokem 1990, když se Stanislava Pošustová stala právě skrze Pána prstenů respektovanou a využívanou překladatelkou. Nakladatelství Odeon, Mladá fronta, ale i jiná jí začala prací zásobovat. Nevýhodou v takové chvíli samozřejmě je, že překladatel si ne vždy může vybírat. Někdy dostane hezkou práci, jindy musí přeložit vyslovenou komerci. To připomíná i Stanislava Menšíková. Pána prstenů považuje ovšem z hlediska jazyka i obsahu za dílo, které se standardnímu rámci fantasy literatury vymyká:

„Tolkien byl křesťan a v jeho díle se to projevuje, ale ne průhlednými alegoriemi ani deklarativně. Spíše se to projevuje v étosu knihy Pán prstenů, v důrazu na to, že dobro a zlo existuje a že každá bytost musí projít svobodnou mravní volbou mezi nimi. Domnívám se, že právě tento důraz na mravní aspekt příběhu povyšuje Tolkienovu knihu nad jiná díla v oboru fantasy. Má totiž moc vzbudit v čtenáři zápal pro dobro, posílit jeho morální vnímavost. Proto, jak věřím, má mladým čtenářům stále co říci, tím víc, čím dnešní doba jakékoli morální rozlišování stírá a znevažuje.“

Vizitka: Stanislava Pošustová, provdaná Menšíková

Narozena 4. ledna 1948 v Praze. Po maturitě (1966) na střední všeobecně vzdělávací škole v Ostravě studovala v letech 1966–71 obor angličtina – čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1972 získala titul doktorky filozofie (PhDr.). Od roku 1971 pracovala až do důchodu jako knihovnice v knihovně anglistiky na FF UK. V období normalizace se jako překladatelka i jako písařka podílela na výrobě samizdatové literatury.

Před rokem 1990 se překládání komerčních zakázek věnovala zcela výjimečně. Jiná byla situace v uplynulých 25 letech. Na svém kontě má přes 50 knižních titulů, převážně z let 1990–2012.

V překladech z angličtiny se zaměřovala na beletrii, fantasy, případně také na literaturu faktu. Vedle Pána Prstenů přeložila do češtiny po roce 1990 i celou řadu dalších děl J. R. R. Tolkien nebo knih s tímto autorem souvisejících. Za překlad Pána prstenů získala literární cenu Ludvík. Vedle Tolkiena do češtiny přeložila také několik knih Howarda Phillipse Lovecrafta, dalšího z klasiků fantasy literatury.

Z jiných žánrů beletrie nelze nezmínit její Případy bratra Cadfaela do Ellis Petersové. Překládala však i Salmana Rushdieho nebo faktografické brožurky Buddha, Muhammad, Konfucius a Shakespeare. Jejím dílem je i pokračování Peckovy úspěšné Nevyšlapané cesty, tedy knihy s vysloveně duchovním přesahem.

›› Úplný začátek článku

›› Související článek: Recenze: Hobit Made in Czechoslovakia