rešerše webu







›› Začátek článku

Příběh zůstává poněkud „ve stínu“

Slabinou filmu je ovšem rozhodně problematická dobová autenticita a především logika celého příběhu. Režisér filmu se už při natáčení nechal slyšet, že „nechce historizovat“, ale bude se soustředit se to, aby „postavy byly hmatatelné, uvěřitelné, současné“.

Od hraného filmu samozřejmě nelze žádat, aby byl hraným dokumentem. Jisté ústupky běžnému divákovi jsou jaksi standardem. Výsledná podoba filmu Ve stínu se nicméně prezentuje nejen skvělým stínem vizuálním (noir), ale i méně žádoucím stínem faktografickém.

Zatímco tolik nevadí drobné historické lapsy a je třeba s nimi více méně v každé práci počítat. (Například skutečnost, že v roce 1953 by zřejmě nebylo možné na Václavském náměstí potkat kamelota, si dnes již téměř žádný divák neuvědomí.) Trochu obtížné je věřit, že by se kapitán Hakl bezprostředně po politických monstrprocesech podivoval nad praktikami StB a celého dobového establishmentu.


Zajímá vás všední každodennost 50. let 20. století očima „běžných“ Pražanů? Přečtěte si poutavou vzpomínkovou knihu Trafouš, páskové, Vyšehradští jezdci a jiné vzpomínky

Co však při odchodu z kina nejvíce ruší, jsou mezery v logice příběhu. Že scénář prošel celkem sedmnácti verzemi, nemusí být nijak na škodu. V americké kinematografii je to poměrně běžné a výsledku to mnohdy prospěje. Problém je, že se v postupném vývoji původně Epsteinova scénáře zřejmě nikdo nezabýval aktuálním vyzněním hlavní dějové linky. Tak se patrně stalo, že do sebe některé klíčové souvislosti ani při dobré vůli a velké fantazii nezapadají. Možná právě proto, že v každé části filmu zůstala jiná verze scénáře.

Kroč by například pro vytvoření iluze spikleneckého sionistického centra tuzemská StB potřebovala verbovat nějakého německého vojáka z dalekého sovětského Gulagu? (Pomiňme, že Sebastian Koch vypadal na takového nebožáka až moc dobře.) A když už by ho chtěla využít, proč by údajnému majoru Zenkemu dávala tak široké pravomoci k vyšetřování, když by se vlastně nic nevyšetřovalo? A opravdu by Státní bezpečnost nechávala vězněného trestance ubytovat v samostatném apartmá pražského činžáku. To vše působí poněkud zvláštně a nelogicky. Jakoby buď už ve scénáři něco chybělo, nebo to zmizelo později.




Jako by filmu chyběl kvalifikovaný editor

Když prý začátkem roku 2012 nebyl snímek přijat na Berlinale, režisér David Ondříček ho celý přestříhal. Pak se zde nabízí téměř kacířská otázka: Nesestříhal ho příliš zbrkle? Nezmizelo někde něco podstatného. Možná by filmu prospělo, když by vedle režiséra na střihu primárně pracoval i nějaký zkušenější editor, v Čechách poněkud zastřeně a nedůstojně nazývaný jako střihač (střih filmu).

Přes všechny uvedené výtky však film Ve stínu nabízí napínavý příběh, který stojí za to vidět. Padesátá léta v něm primárně figurují coby zdroj filmové estetiky. Zároveň jsou ale připomínkou jedné z největších vln policejní zvůle, jakou uplynulé generace v Česku zažily.

Související články

›› Začátek článku