rešerše webu







›› Úplný začátek článku

›› Předešlá část článku

Vracenky v Josefově a Na Františku

Sanytrovák Novotný zmiňuje různé detaily z života kluků pamatujících dobu okolo roku 1960. Vedle obligátních rvaček, k nimž docházelo mezi kluky z jednotlivých škol, to jest táborů, zmiňuje Novotný také pozapomenutou hru zvanou Vracenky. Hrávali ji v úzké uličce za zdí jednoho či více staropražských kostelů. Kopalo se vždy na jeden dotyk, rovnou z voleje. Z nedostatku prostoru ani nebylo moc komu nahrávat. Rána z jednoho konce uličky se proto okamžitě vracela do druhého konce uličky. Soupeř mohl být obehrán o zeď jako v kulečníku. Kdo si nahrál zpět o patník, ten směl kopat ještě jednou.

Někteří možná vzpomenou, že pod identickým názvem se před lety promítal český černobílý (!) film režiséra Jana Schmidta z roku 1990. Byl to celovečerní biják Vracenky. Vzhledem k době svého vzniku vznikal narychlo a i z mnoha jiných důvodů poněkud zapadl. Dnes je přitom dokumentem sám o sobě. Pokud byste se chtěli podívat, jak se Praha změnila za uplynulé dvě dekády, navštivte stránku www.filmovamista.cz.

Odmyslete si stará auta či oblečení z padesátých let. Ty jsou dotvořeny uměle pro potřeby filmového příběhu. Zůstane před vámi kulisa starých ulic a domů čtvrtí Josefov a Na Františku, jak vypadaly na konci osmdesátých let 20. století. Možná někde dokonce uvidíte i křídový vzkaz na zdi… Stopa postvontského hnutí, které popisuje Miloš Dvorský.

Film Vracenky podával „sugestivní obraz padesátých let dětskýma očima, milé, nostalgické, dobově černobílé a vůbec kvalitativně na takové výši, že sledování snímku divákovi na hodinu a půl poodhalí dobu, ke které už má většina z nás nepřekonatelně daleko,“ jak píše v diskuzi na CSFD.cz komentátor s přezdívkou Radek99. – Mimochodem, scénárista filmu Vracenky, sanytrovák Milan Ležák, se jako jeden z pamětníků objevuje i v dokumentu Pátá čtvrť: zmizelé město pražské.





Ale zpět k Císařovského dokumentu Pátá čtvrť: zmizelé město pražské. Máme-li dnes Dvorského stínadelský bedekr Mýtus zvaný Stínadla, pak je možná škoda, že autoři dokumentu s touto knihou při své tvorbě nepracovali. Období asanace je zjevně i pro ně přitažlivé. Po krátkém úvodu však následuje rychlý skok do padesátých let, kde otěže vyprávění až do konce třímá sanytrovák Novotný.

Právě Dvorského faktografie by dokumentu mohla dát jasnější koncepci. Občasné přeskakování z období komunismu do předasanačních ilustrací v méně poučeném divákovi může vytvářet zmatek. Politické konotace střídá dávná romantika a pak rychle skok nazpátek do období „komunismu“. K nepřehlednosti přispívá i zbytečně silný akcent na politické události i přehršel příspěvků z úst představitelů současného showbusinessu. Nic z toho samozřejmě nemění na faktu, že pro diváka znalého souvislostí byl Císařovského dokument Pátá čtvrť milým pozastavením.

Za zmínku ještě stojí povedený produktový web, který k pořadu připravila Česká televize. Můžete zde shlédnout zajímavé bonusy, nahlédnout do plánu asanačních obvodů a přečíst si různé doplňující materiály. Doufejme jen, že Česká televize nepůjde ve stopách britské BBC, která starší stránky k jednotlivým pořadům ke smůle uživatelů poměrně rychle stahuje.

›› Úplný začátek článku

›› Předešlá část článku