rešerše webu







›› Začátek článku

›› Závěr článku

Když se ve stostránkové knize objeví dva–tři drobné překlepy, je to nemilé, ale soudný člověk to tak nějak pochopí, pokud si těchto chyb vůbec všimne. Když se ale například v pozvánce o rozsahu pěti vět objeví hned čtyři jazykové nesmysly a dva překlepy, je to vysloveně zbytečně zbytečná ostuda.

Chyba je rodná sestra publikace, tiskařský šotek je bratr editora

Když jsme v minulosti dělali korektury například pro prestižní vědeckou revue Vesmír, nebo pro renomovaný Časopis Národního muzea, vydavatelé měli na jazykové čistotě publikovaných textů velký zájem.

V takovém případě se provádí čtyřnásobná korektura:

  • Korektura doručeného textu (rukopisu)
  • První korektura vysázeného textu
  • Druhá korektura opraveného textu
  • Finální korektura hardcopy (finální podoba textu pro tisk)

Ve skutečnosti byla korektura šestifázová. Úplně první korekturu si zajišťoval samotný autor ještě předtím, než svůj text odevzdal do redakce. A protože se tehdy tisklo klasickou fotosazbou, v tiskárně ještě nahrubo kontrolovali i sazbu na filmovém osvitu.

Galerie vážnějších překlepů a chyb

V galerii níže (klikni na obrázky) se můžete podívat na další sadu překlepů. Většiny z nich se vydavatelé autoři/vydavatelé mohli vyhnout. Proč si neříct o korekturu překlepů?













No vidíte, a občas se nějaká drobná nestandardnost do finální verze těchto časopisů stejně dostala. Už proto, že některé jazykové situace mohou mít více výkladů. Jindy proto, že autor prostě trval na určité svérázné formulaci. A někdy v textu prostě zůstal obyčejný překlep.

Aby korektor nedostal kramlí…

Jak potom dopadne text obsáhlé knihy, který projde jen jednou korekturou, si tedy lze představit. Když se v jednom okamžiku potká autor pracující v horečném tempu s nakladatelstvím, které má práce nad hlavu (případně šetří, kde může), snadno to dopadne například takto:

  • „Vyňal z kapsy kramli, Jarka rovněž a zabořili jejich ostré špičky do spárů mezi kameny. (Kamen se nalézal poblíž.)“

„Odpusťte, vážení, ale tyto dvě věty jsem nevypustil samostatně ze svého pera. Četl jsem je v povídce Stínadla se bouří otiskované v časopisu Vpřed, jistě to jedné z nejrozšířenějších tiskovin pro mládež u nás,“ psal v roce 1947 v recenzi slavného románu Jaroslava Foglara jistý Václav Deyl.

A pokračoval: „Jednu kramli bych možná spolkl (ač s jakýmisi potížemi), ale v té povídce jich je několik desítek, a to už snad je důvodem, aby byl autor veřejně poučen. Nejde totiž jen o něho. Jde o všechny ty mladé muže a ženy, ve věku od 9 do 15 let, kteří se touto literaturou se zvláštní zálibou obírají. Jsou mezi nimi chlapci, kteří nevědí, že slovo kramle je ohavný zmetek, zděděný z dob, na něž se i staří tesaři pamatují jen zcela matně, ba některým je dokonce neznámo, že se pod tímto slovem skrývá poctivá tesařská skoba.

To ovšem není vše. Z uvedených vět se mladý čtenář s úžasem dozvídá, že mezi kameny jsou jakési blíže neurčené drápy či dravčí pařáty. Autor si zřejmě plete slova spár a spára, nebo přinejmenším jejich sklonění. Chyba tisku – řeknete si. Ale kdež. Ve Stínadlech je toto slovo použito častěji a lehce lze dokázat, že to autor myslí s pařáty mezi kameny docela vážně. Konečně o druhé z uvedených vět, v níž se kameny nalézají poblíž, je škoda slov, neboť to je tak hrubá urážka mateřštiny, že vyrazí z každého gramotného člověka dech, vyjímajíc ovšem autora.“

Ano, Foglar psal ve velikém chvatu, prožíval jedno z nejrušnějších a nejplnějších období svého života. Co napsal, hned šlo do tisku. Podobně, jako je dnes obratem publikována většina internetových článků i mnohé tiskoviny. – Žijeme v hektické době…

„Neměl čas, aby se k napsanému textu vrátil. A chyběl mu potřebný, aspoň půlroční odstup, který autorovi umožňuje, aby na napsaný text pozapomněl a četl ho pak novýma očima. Tyto jazykové a stylistické úpravy později dělal zčásti Foglar sám, ale hlavně profesionální redaktoři, kteří jeho knihy připravovali do tisku. Hlavní zásluhu na tom, že se foglarovky dobře čtou i po sedmdesáti letech od chvíle, kdy byly napsány, má dlouholetý redaktor nakladatelství Olympia Vladimír Dobrovodský,“ napsal později Miloš Zapletal ve své knize z roku 2007.

Kolik generací je ovšem rádo, že Foglar Stínadla psal, byť s nějakými chybami. Samozřejmě, když to jde, proč si pro vylepšení svého textu nenajmout korektora.

›› Začátek článku

›› Závěr článku