rešerše webu







›› Začátek článku

Potřebné informace máme často přímo pod nosem

Druhá strategie zdravého rozumu spočívá v rozšiřování zorného pole. Jejím obsahem je prostá poučka: Hledat nová nebo alternativní řešení. Dělat věci trochu jinak. Když se o to pokoušíte, můžete se stát nečekanými tvůrci zajímavé inovace. Najdete třeba i řešení, která do té doby nikdo nepoužil, byť jsou velice prostá.

Už jste někdy slyšeli pořekadlo, že pro jednotlivé stromy někdo neviděl les, nebo naopak, že pro les někdo neviděl jednotlivé stromy? To v jistém smyslu může padnout právě k této strategii. Siskind říká: Nebraňme se vidět věci, které jsou evidentní. Neodmítejme informace, které máme přímo pod nosem.

Poznejte sami sebe – To je třetí strategie. V nemalé míře souvisí s předešlými dvěma. Siskind se opět zamýšlí nad tím, čím sami sebe ovlivňujeme. Připomíná údajný výrok anglického filozofa Francise Bacona:

„Člověk vždy (nej)snáze věří tomu, čemu věřit chce.“

– Než dojdeme k finálním závěrům nějaké rozvahy, působí na nás naše touhy, přání (vyznávané hodnoty), ale také dosavadní zkušenosti. Tím vším nevědomky filtrujeme informace, které k nám přicházejí. Filtrací se mění to, jak jednotlivé údaje vnímáme.

Čtvrtá strategie zdravého rozumu se točí okolo informací a poznání. Samotné informace nejsou nic, pokud je nedokážeme přetavit v poznatky.

„Když budete mít návod, jak sestavit počítač, dokážete to? Většina lidí bude s návodem v ruce stát nad hromadou různých součástek poněkud v rozpacích,“ říká autor.

Co víc. Většina lidí podle Siskinda nedokáže během celého svého života zužitkovat údaje a mozkový potenciál, jež mají po celý život k dispozici. Většina lidí si nevytvoří jasnější představu o svém životním poslání, nekladou si otázky o smyslu existence. Mnozí další z vytyčené cesty uhnou. Jedním z důvodů je vedle strachu a lenosti také neochota hrát s kartami, které nám byly rozdány při narození.

V dalších částech knihy Siskind čtenáře vybízí k hledání neobvyklých řešení, ke změně příčinné souvislosti, když se proti vám takříkajíc všechno spikne a některé další. Na závěr pak říká: Nebojte se přepřahat uprostřed břehu. Buďte sami sobě mysliteli, lidmi činu, ale častěji než doposud také kritiky. Ignorovat vnitřní kritický hlas je podle autora knihy Čmeláci přece nemohou létat ten nejlepší recept na to, jak špatně skončit.

Zda je tomu tak…

Souhrnně vzato je Siskindova kniha svěží a čtivou motivací pro efektivnější používání zdravého rozumu a nevěřit všemu, co se píše a říká. Těžiště knihy leží především v prvních třech strategiích:

Nepřijímat automaticky všechny zaběhnuté pravdy jako faktum. Ujišťovat se dle selského rozumu (tedy nikoli dle školou či společenským systémem často vnucených predikcí) zda je tomu tak. – Hledat nové možnosti. Porozumět sami sobě v tom smyslu, že si budeme vědomi rizik v podobě informačního filtru vytvářeného námi samými pocity, tužbami a předpojatostmi. Kniha je skvělý a jednoduchý signál pro vybočení z konzumního způsobu myšlení.

Co bychom naopak autorovi vytkli je někdy zbytečná krkolomnost výkladu (např. strategie 5) a trochu ledabylá práce s prameny. Ono i s tím příběhem o čmelákovi je to trochu jinak. Je skvělé, když je případová kauza vtipná. Její reálný základ by však měl být vždy dobře ověřený. – Dvojnásob, když podle ní nazvete celou knihu.

Další informace o autorovi recenzované knihy najdete na adrese SiskindTraining.com.

›› Začátek článku