rešerše webu







21.8.2016, ToSiPiš.cz: HOMEHerbert LomAkce a události

Herbert Lom jako Napoleon ve filmu Válka a mír (1956)

Před šedesáti lety přestalo platit tvrzení, že rozsáhlou epopej Lva Tolstého nelze v dostatečné kvalitě přenést na filmové plátno. V létě roku 1956 měl premiéru americko-italský velkofilm Vojna a mír. Přímo v centru dění se tehdy ocitl i česko-britský herec Herbert Lom.

Široce rozmáchlé vojensko-společenské drama Vojna a mír psal ruský romanopisec Lev Nikolajevič Tolstoj (1828-1910) téměř šest let. Vystupuje v něm přes 250 hlavních i epizodických postav a děj samotný sleduje vedle osobních příběhů hlavních aktérů i spletité vojensko-politické souvislosti napoleonských válek. Román se řadí mezi největší a nejslavnější díla světové literatury. Atraktivní látka příběhu lákala po mnoho let ke zfilmování, většinou však byla odložena s tím, že tak rozsáhlé literární dílo na filmové plátno zřejmě vůbec nelze převést.

V polovině šedesátých let si ale dva italští producenti, Dino De Laurentiis a Carlo Ponti, vzali do hlavy, že Tolstého ságu nabitou emocemi, napětím i romantickými hrdiny dokáží natočit velkolepým způsobem. Po sérii nekonečných jednání se jim podařilo vyjednat spolupráci s americkou filmovou společností Paramount Pictures, která zajistila americkou produkci, herce zvučných jmen i uznávaného režiséra. Prakticky všechny scény slavného filmu – včetně bitevních scén u Slavkova a bitvy u Borodina – se ovšem natáčely v Evropě, většinou nedaleko Říma, kam byl za tím účelem soustředěn obrovský zástup italských komparsistů.

Herbert Lom 1956
Dobový anglický plakát k filmu Vojna a mír (1956)

Ve filmu zazářila celá plejáda slavných herců a hereček. V prvé řadě mladičká Audrey Hepburnová a její tehdejší manžel Mel Ferrer. Film Vojna a mír je vůbec jediným dochovaným snímkem, kde ti dva vystupují spolu. Hvězdný lesk filmu propůjčil samozřejmě i Henry Fonda, jedna z největších mužských hvězd filmového plátna. Jednu ze svých nejslavnějších rolí – postavu císaře Napoleona – ve filmu ztvárnil i česko-britský herec Herbert Lom.

Herbert Lom si natáčení s americkým štábem užíval

Během druhé světové války se Herbert Lom úspěšně prosadil jako československý herec v britském rozhlasu, na divadle a především ve filmu. Britští filmaři ho opakovaně s úspěchem obsazovali do hlavních, nebo významných rolí charismatických mužů s vnitřním tajemstvím. Dostával i nabídky z Hollywoodu. Americké bezpečnostní agentury mu ale po roce 1948 zakázali vstoupit na území USA.

Měli ho na seznamu podezřelých levicových individuí a vůbec jim nevadilo, že do rodného Československa mě Herbert Lom v tu samou dobu naopak problém se podívat kvůli své kritice místní komunistické politiky. Zákaz ke vstupu do USA pro něj nakonec trval deset let, takže byl rád, že může alespoň točit pro hollywoodskou produkci v západní Evropě. Na zahájení filmových prací vzpomínal následovně:

„Henry Fonda říkal režisérovi Kingu Vidorovi: ‚Hele, Kingu, mně nejde do pusy tenhle můj text ve scénáři. Nezní to příliš reálně.‘ – A režisér mu na to řekl: ‚Samozřejmě, Hanku, není to realita, je to film! Povznes se nad to!‘ – Tak to byl můj úvod do hollywoodské filmové tvorby.“






Tomu se říká skutečná sláva

Atmosféra ve slunné Itálii byla podle vzpomínek Herberta Loma báječná a užíval si ji plnými doušky.

„Na to nádherné římské léto nikdy nezapomenu. Sedávali jsme společně o přestávkách, povídali si a bavili se. King Vidor, režisér filmu, měl tehdy čerstvě po šedesátce. Po večeři nám častokrát hrával na kytaru. Byl nesmírně okouzlující.

Jednou se takhle taky mluvilo o tom, co vlastně obnáší sláva. Že je to opium, které člověka vynese k výšinám, ale pak vás během okamžiku zatratí. To pro mě mělo zajímavou dohru.

Hned následující den, když už jsem byl ustrojen jako Napoleon a chystal se usednout na svého bílého koně, za mnou přišel asistent režie a řekl: ‚Pane Lome, mohl byste si udělat dvacet minut času?‘ Ukázal na frontu asi dvou set mužů a pokračoval: ‚Někteří komparzisté by se s vámi chtěli pozdravit.‘

Myslel jsem, že to je vtip, že čekají ve frontě na kávu nebo na něco, a tak říkám: „Děláš si legraci?“

Ale ona to legrace nebyla! Při natáčení velké bitevní scény totiž účinkovali i italští důstojníci jezdeckého pluku. Představovali Napoleonovo vojsko. A právě oni projevili přání potřást si osobně rukou se svým velitelem. Ne s Herbertem Lomem, slavným hercem, nýbrž s Napoleonem, vojevůdcem! A Napoleon, to jsem byl v tomto filmu já. Zajel jsem za nimi na koni. Bylo jich asi dvacet. Podal jsem každému z nich ruku a oni mi vzdávali hold. Od Napoleonovy smrti uběhlo v té době už více než 150 let. V jejich tvářích jsem ale nespatřil žádnou ironii, žádnou legraci. Brali to vážně. Vzdávali poctu Napoleonovi. – Tomu já říkám skutečná sláva.“

Zasloužený úspěch

Úspěch filmu Vojna a mír byl však hned s premiérou v létě roku 1956 fenomenální. Převedení nebývale rozsáhlé předlohy bylo mnoha odborníky považováno za téměř nadlidský výkon, ne-li rovnou šílenství. Z hlediska vyprávění i s ohledem na komparz a logistiku. Filmový scénář oproti knižní předloze nutně vyžadoval podstatné zjednodušení děje. Natáčení s sebou i tak neslo nesmírné organizační nároky.

Výsledná podoba filmuvšak přes všechny své limity vzbudila obrovský ohlas. Film získal několik nominací na Zlatý glóbus (jednu proměnil) a také tři nominace na Oscara. Tvůrcům se navíc podařilo zachytit většinu klíčových scén způsobem, kterým se neodchýlili od ducha původní Tolstého předlohy.

Herecká biografie Herberta Loma

       » VÝHODNÝ NÁKUP – KOUPIT NYNÍ

Dokonalý Napoleon

Vše výše uvedené platí i o scénách s Napoleonem. Herbert Lom zde díky tomu mohl prokázat hluboké charakterní herectví. Příkladem může být scéna, v níž Napoleon v dobyté Moskvě marně očekává příchod ruské delegace žádající o mír. Nebo scéna, kdy se neúspěšně snaží zvítězit nad ruskou zimou a řada dalších. Filmový publicista Oldřich Kautský si ve svém komentáři pro časopis Film a doba všiml, že ačkoli filmaři nabídli velkolepou podívanou, zároveň ctili i psychologii císaře Napoleona, jak ji ve svém díle vylíčil Tolstoj.

Lom pojal velkého Korsičana v prvé řadě jako megalomana, který zrazuje dědictví francouzské revoluce a který s největším cynismem žene na smrt miliony svých vojáků. Žádný kýč ani americký sentiment.

Svou postavu francouzského dobyvatele se pokusil vytvořit přesně podle dostupných historických pramenů, které si během příprav pečlivě nastudoval v duchu svého charakteristického perfekcionismu. Snad právě proto postava vyzněla podle některých kritiků zbytečně moc schematicky. Podle jiných byl Lom naopak jako císař Napoleon ve Vojně a míru naprosto geniální.

Jistá schematičnost byla ostatně dána i celkovým pojetím filmové adaptace. Na detailní líčení mnohavrstvého děje jsou i tři hodiny přece jen málo. Přes to všechno přiznávali velkou poctivost komerčním tvůrcům i socialističtí kritikové. Pozici měli usnadněnou hned několika faktory: Po mnoha změnách a dohadech film nakonec režíroval King Vidor, kterého v té době provázela pověst kritika amerického konzumního kapitalismu. Natáčení neprobíhalo v Americe, ale na starém kontinentě – v sympatické Itálii. A pak to vůbec nejdůležitější: Na plátno byl přenášen ruský autor.

Americko-italský velkofilm z roku 1956 se dodnes těší divácké oblibě a neobvykle vysoce je i po tolika letech hodnocen na nejrůznějších filmových serverech. Velkou výzvou a inspirací byl ve své době pro sovětského tvůrce Sergeje Bondarčuka, který v letech 1965–1966 natočil svou vlastní a neméně slavnou čtyřdílnou verzi.

Text článku byl zčásti převzat z životopisné knihy Herbert Lom, nejslavnější český herec na světě. Skutečný život inspektora Dreyfuse. NZB, Praha 2015. ISBN: 978-80-905864-2-0


Související články






›› Zpět