rešerše webu







20.11.2014, ToSiPiš.cz: HOMERedakční službyRedakční poznámky

Alexander Tomský

Nakladatel Alexander Tomský toho o světě televizních kuchařů mnoho neví. Přesto při rozhovoru s Danielou Drtinovou dokázal vystihnout to podstatné. Navíc byl schopen hned několikrát říci „nevím“ a „tomu nerozumím“, což je v zemi, kde má téměř každý na téměř vše nějaký názor, malým a bezpochyby sympatickým zázrakem.

Fenomén kuchařského amatéra Ládi Hrušky. Proč lidé kupují jeho kuchařku?

Daniela Drtinová: „Najde se v Británii nějaký Láďa Hruška, tedy kuchtík s jídly pochybné kvality, který je kuchařskými profesionály silně kritizován, ale diváci ho milují?“

Alexander Tomský: „Tak, já nemohu posoudit, jestli je špatné kvality, to nevím, samozřejmě. […] nevím, jestli je to odborník, nebo není, poněvadž se tím nezabývám. […]“

Daniela Drtinová: „Já myslím takový nekuchař […], který by doslova ovládl celý knižní trh, ale přitom to zázemí těch kuchařských hvězd nemá.“

Alexander Tomský: „Tak to já nevím […] „A tento pan Hruška nemá, to zázemí? Není to jeho hobby, například?“

Daniela Drtinová: „Zřejmě hobby to bude, ale není to kuchař, nemá vlastní restauraci, nemá ani vlastní pořad, je to jen součást zpravodajství.“

– Takto začíná rozhovor Alexandra Tomského a Daniely Drtinové na DVTV.

Kdo je kdo

Ladislav Hruška (13. 2. 1978, Městec Králové), je původním povoláním učitel na základní škole v Městci Králové. Od školní katedry po dvou letech dle vlastních slov „zběhl“ do Nymburského deníku, kde se v roce 1998 začal naplno věnovat práci regionálního reportéra. Začátkem nového tisíciletí začal pracovat pro Český Rozhlas, v roce 2005 nastoupil do rádia Frekvence 1 a od roku 2007 působil v televizní stanici TV Prima. Od roku 2012 působí v TV Nova a právě zde se přes práci terénního reportéra dostal ke specializaci potravinového inspektora. Vedení televize následně přišlo s nápadem, přetavit Hrušku na kulinářského experimentátora. Diváci do studia začali posílat své levné recepty a Hruška je přímo na obrazovce (v rámci zpravodajství) uváděl do praxe. Popularizací značně nezdravých jídel z jídelních zbytků a odpadních produktů se Hruška stal prakticky okamžitě postrachem českých kardiologů a samozřejmě i skutečných kuchařů. Díky velké popularitě Hruškových experimentů byla nicméně na podzim 2014 péčí televize vydána „kuchařka“ Vaříme s Láďou Hruškou. Za pouhé tři dny se jí údajně prodalo 30.000 výtisků (!), čímž se stala větším bestselerem než knihy Michala Viewegha nebo profesionálních kuchařů Pohlreicha a Babici. Kuchařka složená z diváckých receptů obsahuje například recept na nadívané kuřecí kůžičky, dozvíte se, jak se dělá špagetová pizza nebo rychlokoláčky z taveného sýra.

Alexander Tomský (* 1947) je politolog a nakladatel. Po studiích mezinárodních vztahů na London School of Economics a tomistické filosofie na London Institute of Education pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě (1980–86). Od roku 1983 působil jako profesor sovětologie a evropských politických dějin. V letech 1981–1990 působil jako šéfredaktor nakladatelství Rozmluvy, v devadesátých letech 20. století vedl tuzemské nakladatelství Academia.

Čechy táhne slovo LEVNĚ, Brity zase láká slovo RYCHLE

V pořadu DVTV Tomský vysvětluje, že na to, aby byl člověk mediálně úspěšný v oblasti gastronomie nebo kulinářství, vůbec nemusí být vyučeným kuchařem. Ačkoli samozřejmě i v Británii kuchaři z televizních show odpovídající vzdělání většinou mívají, to podstatné, co dělá úspěch, je televizní médium a průběh kuchařské show. A ze stejného důvodu je schopen ve velkém nákladu prodávat své knihy i totální kuchařský amatér Láďa Hruška. Jeho úspěch je dán televizí, protože televize prodává. Televizní pořady vyrábějí hvězdy a zajišťují obrovskou reklamu. Je zcela zjevné, že televize dokáže udělat oborovou celebritu i z člověka bez jakékoli odpovídající kvalifikace (teoretické či praktické).

Tomský má za sebou mnohaletou nakladatelkou praxi. V DVTV proto srovnával běžné kuchařky s ostatními knihami a pak také s kuchařskými knihami televizních hvězd. Tedy v prvé řadě, kuchařka není normální kniha. Značná část lidí, kteří kupují kuchařky, žádné jiné knihy nekupuje ani nečte.

Kuchařky jsou inspirací, uměním i módou. Mohou se specializovat na moučníky, asijskou kuchyni i celou řadu dalších segmentů. Tematicky je to zdroj téměř nevyčerpatelný. Z některých kuchařek se stávají úspěšné trháky, které zachraňují ekonomiku knižních nakladatelství. Nicméně, kuchařka samotná se bestsellerem nestává automaticky a většina kuchařek se neprodává o nic lépe, než kterékoli jiné knihy. Důvod vyplývá z předešlého odstavce: O většině kuchařek není v televizi ani zmínka. A pod naprostou většinou kuchařek také není podepsána ani Nigella Lawson, ani Jamie Oliver, ani jiná televizní kulinářská hvězda.

A existuje ještě jeden trik, který by ovšem bez dobré reklamy také tak dobře nezafungoval: Například Nigella Lawson přesvědčuje všechny dámy v televizi, že lze vařit dobře a RYCHLE. V Česku, kde jsou lidé 3× chudší, je oním trikem slovo LEVNĚ. – Je možné mít kuchařský recept, který je zároveň dobrý a levný? Na takový trik český divák dobře slyší. A když mu ho naservíruje hvězda televizního zpravodajství (bez ohledu na slaboduchou úroveň pořadu), je to trefa do černého: „Mámo, ušetříme!“ Svým způsobem jsou kuchařky určitá sociologická sonda, protože vypovídají o zájmech a náladách společnosti. Brity láká slovo RYCHLE, Čechy zase táhne slovo LEVNĚ.

›› Pokračování článku







Související články

›› Zpět