rešerše webu







13.9.2014, ToSiPiš.cz: HOMERozvoj osobnostiOsobní růst

Samizdatové vydání

Zajímavý rozhovor vyšel před několika dny v internetovém Magazínu portálu Aktuálně.cz. Česká překladatelka Stanislava Pošustová-Menšíková v něm vzpomíná, za jakých okolností se kdysi seznámila s dílem J. R. R. Tolkiena a jak se prakticky náhodou stala klíčovou překladatelkou Tolkienových knih do češtiny. Obsah rozhovoru má zajímavý přesah. Tím spíše, když ho zkombinujeme s údaji uvedenými na jiných místech.

Na začátku překladu stála náhoda…

Bez ohledu na to, že už v roce 1966 vznikla právě v komunistickém Československu (!) první filmová podoba Tolkienova Hobit, do konce sedmdesátých let 20. století Tolkienovo dílo v Československu prakticky nikdo neznal. Tolkienova Hobit v překladu Františka Vrby vydalo nakladatelství Odeon teprve v roce 1979. A někdy v té době se do rukou Stanislavy Pošustové dostala i objemná fantasy sága The Lord of the Rings.

Vysokoškolská knihovna anglistiky FF UK, ve které překladatelka pracovala, získala knihu nákupem z antikvariátu (údajně z pozůstalosti jistého profesora anglistiky). Stanislava Pošustová říká v rozhovoru, že „o něm slyšela, že je to pohádkové kdovíco.“ – „Říkala jsem si, že to asi bude pěkná blbost.“ Pak ale přišly školní prázdniny a ona si knihu půjčila domů na letní čtení. „Naprosto mě nadchla,“ dodává. Ovšem hlavní motiv následného překládání (ve volných chvílích doma a na pracovišti) byl ještě někde jinde.

Původně totiž mělo jít o čistě soukromý překlad, kterým chtěla udělat radost svému otci. Bývalý aktivní politik Stanislav Pošusta byl od začátku normalizace v politické opozici a nedávno vydaný Hobit s étosem boje dobra proti zlu se mu zalíbil. Došlo tak k jedné z mnoha paradoxních situací, kdy u zrodu české verze Tolkienovy velkolepé fantasy ságy stál bývalý představitel režimu, jehož konzervativní představitelé jejímu pozdějšímu vydání příliš nepřáli.

Zatímco Hobit byl totiž i hlavním komunistickým deníkem Rudé právo pozitivně hodnocen jako „klasický motiv dobra a zla“, překlad Pána Prstenů se před rokem 1989 nikdo vydat neodvážil. Jak by taky, když geografický Západ je v knize líčen coby sídlo dobra, zatímco Východ je sídlem zla. Redaktor Odeonu (tehdejší vydavatel Hobita) sice překladatelce v prosinci 1980 pomohl zprostředkovat smlouvu s nakladavatelství Mladá fronta, vydání knihy však bylo stále oddalováno (oficiálně pro nedostatek papíru).

Koncem osmdesátých let 20. století se originál překladu Pána prstenů v nakladavatelství Mladá fronta dokonce kamsi ztratil.

– To víte, počítače tehdy nebyly. Kopírky byly v komunistickém státě prakticky nedostupné, aby se na nich nedalo kopírovat nic nevhodného. Kdo něco psal, dělal si na psacím stroji vždy několik kopií přes kopírák. Pokud by o tyto verze přišel, bylo by to podobné, jako kdyby dnes někdo přišel o počítač s elektronickými soubory.

Stanislava Menšíková ovšem připomíná: „Mezitím jsem svou kopii půjčila známým z okolí Charty 77, ti ji rozepsali a začali šířit.“

Horší to bylo s posmrtným Tolkienovým kompilátem zvaným Silmarillion. Překladatelka ho přeložila prakticky ihned po Pánu prstenů. Její původní překlad však kdesi v samizdatovém překladu po roce 1981 zmizel, aby se začátkem nové dekády objevil ve zcela přepracovaném znění. Stanislava Pošustová ho proto po roce 1989 musela pro Mladou frontu celý překládat znovu.

›› Pokračování článku

›› Související článek: Recenze: Hobit Made in Czechoslovakia






›› Zpět