rešerše webu







18.6.2013, ToSiPiš.cz: HOMEJaroslav FoglarRedakční poznámky

Létající kolo Jana Tleskače

V posledních měsících o sobě dává v médiích poměrně často vědět skupina technologických tuzemských společností v čele s firmou Technodat. Předmětem zájmu médií samozřejmě není běžná produkce těchto společností, ale projekt létacího kola. Nicméně, Flying Bike zmiňovaných společností rozhodně není „naplněním snu Jana Tleskače“, jak se nás o tom prostřednictvím marketingu snaží Technodat přesvědčit.

Novináři si marketingové informace příliš neověřují

Články na téma Tleskačův sen vyplněn se k dnešnímu dni dají počítat na desítky. I novináři, kteří odolali jarnímu avízu z brněnského veletrhu, podlehli prezentaci firmy z 12. června 2013, kdy létající kolo Technodatu poprvé oficiálně vzlétlo. Neschopnost řady žurnalistů ověřit si elementární údaje realizátorů se však ukázala ve vší své nahotě.

Flying Bike je totiž prvoplánově referenční projekt se vším všudy. Těžištěm jsou marketingové tanečky, nikoli fakta. Aby kolem sebe mohli tvůrci Flying Bike mávat s pomyslnou vlajkou Jana Tleskače, museli přistoupit na určité zkreslování dat.

Flying Bike totiž pracuje na úplně jiném principu, než Tleskačův románový vynález. Jan Tleskač usiloval o vynález kola poháněného vlastní silou cyklisty. Do svého románového deníku si 15. a 16. října roku 1911 (míněno čistě hypoteticky) zapsal:

„Šílím radostí! Má nejkrásnější, nejúžasnější chvíle se blíží. Létací kolo, udělané z obyčejného šlapacího kola laciným zařízením, levnějším než pomocný motorek do kola! K smíchu i k úžasu zároveň! Noviny budou o mně psát celé strany. Změním úplně celý svět!

Každý si bude moci vzlétnout, kdykoli a kamkoli bude chtít! Létací kolo bude v každé domácnosti takovou samozřejmostí, jako je tam dnes žárovka nebo aspoň petrolejová lampa! Při stavbě každého domu bude pamatováno na přístřešek na dvoře, do kterého budou nájemníci domu svá létací kola ukládat! A Jan Tleskač, zámečnický učeň, ocitne se na listině vynálezců, kteří dali světu nejužitečnější objevy!

[…]

Zítra pojedu večer do Černého údolí na kole. Vrtuli povezu zabalenou, přivázanou k rámu. Nebude na tom nic nápadného. Ty některé drobnosti na kole večer nikdo nepostřehne. A na cestě do údolí křídla sesadím na kolo, namontuji vrtuli — a můj sen bude vyplněn, můj vynález začne pracovat!

K smíchu jsou mně všichni lidé, kteří tvrdí, že se člověk svou vlastní silou nemůže vznést do vzduchu! Ale co vzdušné proudy a patřičné sklopení a upravení křídel? Tisíci způsoby je možno křídla udělat, upravit jejich tvar a všelijaké zařízení. A jen jeden z nich je správný. Lidé naň nepřišli, a proto tvrdí, že není možno, aby člověk vlastní silou létal. Než přišel gramofon, také tvrdili, že nebude nikdy stroj, který by dovedl napodobit lidský hlas. Než byl vynalezen parní stroj, také nevěřili […]“

Naproti tomu létající kolo firmy Technodat se do vzduchu dostává s pomocí dvou párů vodorovně posazených vrtulí, které roztáčí elektromotor. Flying Bike tedy rozhodně není létajícím kolem, které by bylo poháněno vlastní silou, jak o tom Tleskač snil. Flying Bike je spíš takový elektro vrtulník, konstrukčně dost podobný prvním vrtulníkovým prototypům z počátku 20. století.

Létací kolo nebyl vrtulník

Hezký komentář uvádí server Pravdu.cz, když se ptá: „Splnil se sen mnoha kluků? Máme zde konečně létající kolo Jana Tleskače?“ A odpovídá si: „Bohužel nikoliv.“

V článku Létající kolo: Tleskač by netleskal se pak dále uvádí:

„Kolo nemá křídla ale šest horizontálních vrtulí. Abyste se odlepili od zemského povrchu, musíte do nich ‚našlapat‘ kolem 50 kW elektrické energie. No a tolik opravdu neušlape ani nadopovaný Lance Armstrong. O pohon se tak postarají elektromotory a člověk bude pouze pasažér, šlapající snad jen pro radost… je dobré dodat, že kolo je v tomto případě spíše marketingový doplněk. Pokud bude chtít firma expandovat, může klidně udělat indickou verzi, kde kolo nahradí maketa krávy.“

Flying Bike tedy nemá s Tleskačovým prototypem nic moc společného. Je zavádějící ho takto prezentovat. Druhým zavádějícím údajem tvrzení, že jde o první úspěšnou konstrukci létacího kola. Jak připomíná bestseller Miloše Dvorského Mýtus zvaný Stínadla (v knize je pokusům s létajícími koly vyhrazena celá jedna kapitola ), po mnoha neúspěšných pokusech se funkční létací kolo podařilo sestrojit už před několika desítkami let. Tvrzení, že Flying Bike je první funkční létající kolo, je proto nepravdivé.

Z uvedených důvodů je tedy prezentace společnosti Technodat trochu falešná a vyznívá vůči ní nepříliš příznivě.




›› Zpět