rešerše webu







13.12.2012, ToSiPiš.cz: HOMEJaroslav FoglarAkce a události

Mýty a spikleneckými teoriemi opředená a mimořádně úspěšná kniha v druhém, rozšířeném vydání. Její autor zkoumá inspirační zdroje, z nichž mohl při psaní svých románů o tajemné městské čtvrti Stínadla vycházet spisovatel Jaroslav Foglar. A najednou se tu objevují nečekané paralely. Proto podtitul Rychlé šípy, Vontové a hlavolam – Realita versus fikce.

Další informace o knize najdete na stránkách nakladatele.





Ukázka z knihy:

[…]

Stručná osa Foglarova příběhu a její časové zakotvení

Události popisované ve Foglarově románové sérii Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta a v načrtnutém konceptu nedokončeného dílu Budou se Stínadla hourat? (Kdo byl Jan Tleskač?) se odehrávají v letech 1898–1943. Spisovatel Jaroslav Velinský ve svém volném pokračování sice uvádí jiné letopočty, sám ale přiznává, že události záměrně předatoval, aby ve své knize nemusel ani narážkami zmiňovat válečné události (to by nemusel ani bez předatovávání). My se zde budeme držet původní Foglarovy ideje i jím nastíněných časových údajů. Všechny románové výpočty mají samo sebou čistě orientační charakter.

Nejstarším článkem příběhu, který Foglar popisuje, je výbuch, v domě stojícím snad kdesi ve Stínadlech, možná ale i jinde. Po ničivé explozi najdou lidé na ulici malé dítě v zavinovačce. Zdá se, že jeho rodiče při výbuchu zahynuli, veškeré zařízení domácnosti se rozbilo, další souvislosti zůstávají nejasné. Foglar je už nestihl dovysvětlit. Jen to se říká, že chlapec měl na své zástěrce vyšitý text „Náš Jeník“ a v ruce podivný hlavolam ostnatou kovovou hvězdici uzavřenou do kovového pouzdra. Pokud bychom chtěli tuto událost nějak časově zařadit, umístili bychom ji někam do roku 1898, kdy byly chlapci dva roky.

Malý Jan vyrůstal v sirotčinci, hrál si s hlavolamem a pokaždé, když se mu kovovou kouli podařilo vyndat z obalu, tleskal. Podle toho dostal také jméno Jan Tleskač. Ve 14 letech byl Jan poslán do učení zámečnickému řemeslu. Zjevně byl technicky velmi nadán, protože záhy dokázal ve své hlavě promyslet důmyslný plán létajícího kola, na jehož prototypu začal také tajně pracovat. I přes zdárné sestrojení jednotlivých dílů avietty však stihl provést pouze jednu zkoušku kdesi za městem. Zámečnický mistr, u něhož se Jan učil a kde byl zároveň i ubytován, něco tušil. Byl naplněn chamtivou zlobou a měl patrně přímý či nepřímý podíl na předčasné smrti Jana Tleskače. V sobotu 21. října 1911 spadl tehdy 151etý Jan ze zvonice kostela svatého Jakuba, kam chodil vypomáhat zvonit katolické večerní »požehnání«.

Po jeho smrti hlavolam na nějakou dobu jako by zmizel z povrchu zemského. Pak se ale znenadání odkudsi znovu objevil, nalezen snad při přestavbě nějakého dvorku nebo při čištění podkrovních prostor. Bylo o něj svedeno několik bitev mezi kluky ze Stínadel a protilehlé Druhé strany. Nakonec se dostal mezi stínadelské chlapce…

[…]

Další informace o knize najdete na stránkách nakladatele.


›› Zpět