rešerše webu







20.11.2012, ToSiPiš.cz: HOMERedakční službyRedakční poznámky

nová kniha Jarmily Křížové

Vychází nová kniha od úspěšné autorky vzpomínek Do bytu psa nechci!. Ve své nové knize tentokrát Jarmila Křížová popisuje humorné i vážné lapálie a patálie své vlastní i ostatních členů její rodiny.

Slovo patálie označuje vojenskou bitvu. Je to souboj s někým a něčím. Ale výraz lapálie znamená pravý opak. Je to bezvýznamná maličkost. Zbytečný spor, nad kterým je lepší mávnout rukou.

Jak udělat z patálie nicotnonu lapálii

Když z obtížné a zdánlivě závažné patálie dokážeme udělat nepatrnou lapálii a zasmát se původně nepříjemnému zážitku, je život hned veselejší.

„A o tom je vlastně celá tato knížka. Jsou to patálie a lapálie moje a celé mojí rodiny. Z patálií se najednou stávají lapálie, jindy se zas lapálie mění na patálie,“ říká Jamila Křížová. „Budu ráda, když vám moje knížka pomůže získat nadhled nad vlastními patáliemi a lapáliemi. A nebo se při jejím čtení alespoň pobavíte na cizí účet.“ :-)

Když Jarmila Křížová v roce 2011 po nezájmu mnoha nakladatelů vydala u nakladatelství NZB svou první knížku vzpomínek Do bytu psa nechci!, netušila, jak příznivý ohlas její prvotina vyvolá. Nyní autorka přichází se souborem dalších autobiografických povídek. Zaměřuje se na dětství i dospělý život. Nová kniha si své čtenáře, kteří se chtějí pobavit na cizí účet, určitě rychle najde.

Výhodný nákup knihy Naše patálie a lapálie je na webu nakladatele.

Ukázka z knihy Naše patálie a lapálie

Při hodině fyziky se probíralo teplo. Nakonec ještě paní učitelka dodala: „Přece není nikdo tak blbej, aby si vědomě sáhl na něco horkého!“ Načež následoval předmět školní vaření. Tehdy jsme ve škole neměli nijak vybavenou kuchyň pro předmět vaření. Vařilo se jako u nás doma na dvouplotýnkovém vařiči v družině a bylo-li něco k pečení, neslo se to do školní jídelny, která disponovala pečicí troubou. Prý měla ta naše holka nějaký chvilkový zkrat. Ač byla plotýnka rozžhavená doruda, takže nebylo nejmenších pochyb, že funguje, sestra prý s otázkou „Je ta plotýnka zapnutá?“ na ni položila celou dlaň. Samozřejmě jako pravačka pravou. Spirála se jí na dlani obtiskla dokonale.

Naše sestra ve škole zazářila ještě v dalším předmětu. Probírali v dějepise dobu vlády Marie Terezie, kde kromě vladaření narazili na její reformy. Vzhledem k tomu, že v šedesátých letech se toto slovo používalo i v docela jiném významu, a to značně hanlivém, než stihla učitelka vysvětlit, že se jedná o změny, vyprskla sestra smíchy na celou třídu: „Jé, budeme probírat bombarďáky nějaký Marie Terezie!“ Tehdy se zkrátka spodní kalhotky větších rozměrů nazývaly potupně reformy alias bombarďáky.

Tehdy vyhodila Hanku ze třídy a ta ještě měla štěstí, že tu facku cestou nechytla. Této učitelky se báli úplně všichni. Byla vysoká, strašně hřmotná, obrovská, přísná, kouřila jako tovární komín (tedy ne při vyučování), s hlasem troubícího slona. Před tou se třásli i největší sígři školy. Pro ránu nešla daleko. Nikdy se netajila před rodiči, že žákům jednu ubalí, pokud nebudou podle jejího mínění ukáznění.





›› Zpět