rešerše webu







29.3.2012, ToSiPiš.cz: HOMEStínadlaVýzkum, analýzy

Česká televize na svém druhém kanálu včera odvysílala nový dokument Pátá čtvrť: zmizelé město pražské. Navzdory názvu však hlavním tématem pořadu nebylo bývalé pražské ghetto. Těžištěm filmu jsou vzpomínky na dětství v letech 1953–1960, jak ho dílem v Josefově a dílem Na Františku prožil spisovatel a scénárista David Jan Novotný (* 1947). Ten je také, jako zástupce generace kluků zaživších konec původní Páté čtvrti, průvodcem celého dokumentu.

Stará Praha před asanací

Recenze filmu | Pátá čtvrť: zmizelé město pražské. Režie: Josef Císařovský. ČR, 2011, 56 minut

Pokud někdo čekal dokument o pražské asanaci nebo o tom, co před sto lety v centru Prahy zničila, musel při sledování překonat určité rozladění. Těžiště dokumentu Josefa Císařovského jsou totiž padesátá léta 20. století. – Tedy dekáda probíhající více než tři desetiletí po hlavní smutně proslulé asanační vlně! Nicméně, odbýt Císařovského dokument takovým povzdechem nelze. U legendárního bourání staré Prahy nicméně začněme.

Bestia triumphans

Bývalá židovská Pátá čtvrť, kde se až do pražské asanace anachronicky říkalo V Židech, je dodnes oprávněně hlavním synonymem asanační zkázy. Zaniklé židovské ghetto v pražské Páté čtvrti je dodnes historickým, urbanistickým i kulturním fenoménem své doby. Bizarně orientální shluk křivolakých uliček, plácků, dvorků a specifické komunity místních obyvatel. To vše přímo uprostřed moderně se rozvíjejícího města.

Předasanační Pátá čtvrť byla živoucím skanzenem, kam ve volných dnech docházeli pražští umělci a žurnalisté na pitoreskní bleší trhy. V noci se pak ghetto za svitu nazelenalých plynových lamp proměnilo v rejdiště nejroztodivnějších pobudů, lokálových vymetačů a samozřejmě též ilegálních živlů.

Bývalé pražské ghetto zaniklo během pražské asanace na přelomu 19. a 20. století. Nezachránily ho ani výzvy kulturní obce typu Bestia triumphans obhajující záchranu historických památek. Představitelům hlavního města oprávněně nevyhovovaly hygienické podmínky, i to, jak intenzivně tato oblast lákala nejrůznější podezřelé živly. Úředníci chtěli reprezentativnější střed města, díky němuž by Praha byla podobna tehdejší Vídni nebo Paříži.

V roce 1893 se tak začalo s bouráním staré zástavby. Především v následujících dvaceti letech pak zmizelo jak původní židovské město, tak i některé další domy v okolí, jež by dnes spadaly na území Starého a Nového Města. Bourání se citelně dotklo také rozsáhlé části původního Podskalí. Zmizela i značná část nuzné čtvrti Na Františku. Křivolaké uličky postupně mizely, nahrazovány zástavbou moderních činžovních domů a promyšlenou urbanistikou nových ulic.

Původní domy bývalého ghetta i atmosféra města zůstaly povětšinou zachovány jen v dobových kresbách a fotografiích. Akvarely zde tvořil krajinář Václav Jansa, obrazy český malíř Jan Minařík. Unikátními dokumenty jsou obrázky pražských fotografů. Na unikátních dobových fotografiích bývalé pražské ghetto zaznamenal například Jindřich Eckert, Jan Kříženecký, Jindřich Jaksch, ale i další dokumentaristé té doby.

›› Pokračování článku





›› Zpět