rešerše webu







19.7.2011, ToSiPiš.cz: HOMEGhostwritingOsobní růst

Redaktor, editor a překladatel Miloš Zapletal (* 1930, skautskou přezdívkou ZET), patří k nejplodnějším a nejpopulárnějším českým literátům. (S Miloslavem Zapletalem, kdysi prezidentem soutěží Miss České republiky, nemá kromě podobného jména nic společného.)

sborník o životě Miloše Zapletala

Co musí podle Miloše umět ten, kdo chce psát texty?

Ve svých vzpomínkách Pět životů tedy Miloš Zapletal – ZET kromě jiného vysvětluje, co vše je podle něj součástí spisovatelského řemesla. Naše copywritery, ghostwritery i editory taková poučná upozornění z pera úspěšných literátů samozřejmě vždycky zajímají. – Viz například Orwellova pravidla pro psaní kvalitních textů, která jsme ve zkrácené podobě publikovali před třemi a půl lety.

Co je tedy při tvorbě textu podstatné podle tábornického autora Miloše Zapletala? Raději to podstatné odcitujme:

Kdo chce podle Miloše psát:

  1. Musí umět dobře ten jazyk, v němž píše. Pokud to není emigrant žijící v cizím jazykovém prostředí, má tuhle podmínku splněnou každý průměrně inteligentní Čech a Moravan. Dobře se naučil česky už před příchodem do školy a tuto znalost celý život prohlubuje.
  2. Musí mít o čem vyprávět druhým. To znamená, potřebuje životní zkušenosti a zážitky. Čím jich má víc, tím snáze nachází vhodná témata.
  3. Musí mít chuť o nich vyprávět druhým. A to patrně většina lidí nemá, jinak by byl knižní trh zaplavený původní tvorbou.
  4. Musí mít ohromnou vytrvalost. Tu potřebuje k tomu, aby se dokázal pouštět do psaní znovu a znovu, i poté, co ho jiní tvrdě zkritizují. Velkou vytrvalost vyžaduje upravování, opravování a doplňování napsaných textů, často je musíme celé zahodit a psát znovu. Tuto podmínku dokáže splnit jen málokdo z těch, kteří by rádi druhým vyprávěli. Zaskočí je poznání, že psaní je práce jako každá jiná, a k tomu práce velice namáhavá, někdy i bolestná. T. G. Masaryk kdysi řekl, že myšlení bolí. Dlouho jsem téhle často opakované větě nerozuměl. Teprve při psaní jsem pochopil, že tím myslí tu fázi myšlenkového pochodu, kdy se člověk pokouší své myšlenky zachytit na papír a přesně je formulovat slovy.

To jsou tedy čtyři základní podmínky úspěšného psaní podle Miloše Zapletala, jak je uvádí ve svých memoárech Pět životů, jež jsou součástí sborníku ZET – Miloš Zapletal. Talent podle jeho názoru nehraje buď žádnou, nebo jen minimální roli. Z devadesáti procent stojí podle Zapletala za úspěchem otázka vytrvalého úsilí.

Zapletal přitom pokorně přiznává, že sem sám i přes své vysokoškolské pedagogické vzdělání musel kvalitnímu psaní v praxi učit. Rukopis Hry v přírodě mu z nakladatelství Olympia vrátili. Od lektorky se otevřeně dozvěděl: „Ty první stránky mě moc zklamaly, čekala jsem od tebe něco lepšího. Tohle se nedá tisknout, je to hrozně naivní.“ – Zapletal sebekriticky přiznává, že „první stránky [knihy] byly opravdu školácky neumělé, prostě hloupé, rádoby vtipné“. Inu, když autor přistupuje k výtkám editora s takovou pokorou, je to ideální pozice k osobnímu růstu.

To se není čemu divit! Stejně jako se nelze divit jeho přiznání, že ho tak otevřená kritika zasáhla na citlivém místě. Dal se do toho ale znovu a pokusil se potřebné věci napsat lépe. Nenechal se znechutit ani tím, že podobnou zpětnou vazbu dostal pak ještě několikrát. „Tvrdá, negativní kritika byla pro mne cennější než chvála, protože nejhorší pro každého autora je sebeuspokojení, neschopnost aspoň se zamyslet nad tím, co říkají jiní,“ dodává Zapletal.

Miloš Zapletal je přitom autor par excellence, autor s mimořádnou invencí, s darem pro jazykovou čistotu a mimořádnou poctivost. Když se tedy zpětně vyznává se svých nešikovných spisovatelských začátků a zároveň připojuje řadu konkrétních, praktických doporučení, jsme připraveni mu pokorně a dychtivě naslouchat.

Přečtete si také:





›› Zpět