rešerše webu







24.3.2011, ToSiPiš.cz: HOMERedigováníAkce a události

diskuze nad elektronickými knihami

Tak se ptali organizátoři odborného setkání, které proběhlo v rámci 18. ročníku veletrhu Reklama-Polygraf. Otázek, kolem kterých se točila diskuze, bylo samozřejmě více: Role nakladatele v 21. století. Co je pro nakladatele větší problém? Zvýšení DPH, nebo konkurence jiných (elektronických) médií?

České e-knihy se zatím moc neprodávají, ale dost se o nich diskutuje

S různými semináři zaměřenými na elektronické knihy jako by se v poslední době roztrhl pytel. Po únorovém semináři v Národní technické knihovně a plánovaném celodenním setkání knihovníků v pražském Goethe-Institutu, jsme se tak 24. března zúčastnili jedné z dalších podobně laděných akcí. Je pravda, že část prezentovaných myšlenek se průběžně opakovala, pozměněné složení účastníků nicméně pokaždé přineslo i několik nových myšlenek.

Josef Žák, obchodní ředitel knihkupecké firmy Kosmas, hned v jedné z úvodních prezentací trefně vyjádřil celý problém tuzemského obchodu s elektronickými knihami: Obchodníci vyčkávají, nakladatelé vyčkávají, zákazníci vyčkávají. Nikdo si není jist, co se bude dít, takže se čeká, kdo do toho začarovaného kruhu kopne, aby se to roztočilo.

předseda SČKS

Vladimír Pistorius, předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů, patřil do tábora tradicionalistů, kteří elektronickým knihám příliš nepřejí. Přesto byla škoda, že mu organizátoři neposkytli větší prostor na přípravu a prezentaci.

Základy autorského práva v císařském Rakousku sahají až do roku 1848

Ředitel agentury Dilia doc. JUDr. Jiří Srstka přítomné krátce seznámil s tím, jak kolektivní správa autorských děl fungovala na českém území v minulosti. Rychle pak přešel k aktuálním problémům současného vydávání a distribuce knižních titulů. Mnohdy to s elektronickými knihami souviselo pouze okrajově, nicméně to bylo velice zajímavé.

ředitel agentury DILIA

K překvapení přítomných zástupců velkých nakladatelských domů například přítomným suše sdělil, že k tomu, aby mohli legálně distribuovat vydaní knihy, potřebují ze zákona povolení od autora, což ve velké většině nemají. Vedle toho poodhalil některé detaily spolupráce sdružení Dilia a společnosti Google.

Vzájemné dobré styky plynou samozřejmě z výrazného zájmu Googlu o maximální potírání nelegálního obsahu na svých severech. Totéž je principielním zájmem i kolektivního správce sdružení Dilia. Podle slov pana ředitele Srstky zaměstnává tedy Dilia slečnu, která disponuje kódem do systému Youtube.com a její jedinou pracovní náplní je mazání ilegálních kopií českých filmů na tomto videoserveru. No, věru, to je sisyfovská práce...

Výsledek pak vypadá nějak takhle:

Cenzura ze strany agentury DILIA

Zásah přímo ze strany společnosti Google vypadá naproti tomu takhle:

Cenzura ze strany společnosti Google

Závěrečná diskuze se točila okolo mikrokultury existující v rámci středních a vysokých škol, kde téměř všichni znají tajné heslo do některého z ilegálních serverů s elektronickými knihami. Jak se s nimi vypořádat a zda proti nim vůbec nějak postupovat, na tom se dotyční shodnout nedokázali.

Suma sumárum: Existuje několik rozdílných a navzájem nekompatibilních systémů elektronických čteček a elektronických knih. Oproti americkému trhu, který ovládl Amazon Kindle, je českých elektronických knih poskrovnu. Srovnatelný hegemon, který by vytvořil jasný trh po vzoru americkém, v Česku rovněž chybí. Nevyřešeno však zůstává i to nejpodstatnější: Je elektronická kniha opravdu plnohodnotnou náhradou tištěné knihy, kterou lidé potřebují?

Jen tak mimochodem k úvodní otázce pořadatelů: Elektronickým i tištěným brakem jsme zavaleni už teď. K tomu elektronické knihy nepotřebujeme.





Související články

›› Zpět